Umíte zapomínat? aneb O schopnosti zapomínat hlavně křivdy a příkoří

Ne, teď nemyslím tu „skvělou“ schopnost, kdy v supermarketu (dříve samoobsluze) bezradně stojíte s košíkem u regálu naplněného zbožím a nemůžete si vzpomenout na to, zda vám doma ve spíži chybí kvasnice. Nebo je to hořčice? Jednou jsem slyšel zajímavou „hlášku“. Už nevím, o co se jednalo, ale její pointa spočívala v tvrzení: tohle Ti možná někdy odpustím, ale určitě Ti to nezapomenu. I když v mém případě by věta měla spíše znít: Tohle Ti možná někdy zapomenu, ale určitě neodpustím. V souvislosti s pamětí se mi vybavuje ještě jedna historka, kterou možná také znáte: Za dávným mudrcem přišlo poselstvo bezradných alchymistů, kteří se marně snažili o výrobu elixíru mládí, a žádali velebného starce o radu, jak při přípravě kouzelného přípravku pokračovat. On jim dal recept, jehož ingredience byly snadno dostupné, ani technologie výroby nebyla složitá. Věc však, jak už to bývá, měla jeden háček. Při přípravě prostředku věčného mládí museli alchymisté vypudit z hlavy (a to naprosto a zcela) byť jen náznak myšlenky na velikou modrou gorilu. Zkrátka, museli na ni jednou provždy zapomenout. Protože však lidská paměť je nevyzpytatelná a vzhledem k tomu, že v sobě ukrývá samotnou podstatu lidského „já“, nebylo možné tento požadavek splnit. To byl tedy základní důvod, proč dosud lidstvo nemá ve svém arzenálu také elixír mládí. Líbilo se mi tvrzení, že neschopností odpustit druhým křivdy, jichž se na nás dopustili, neubližujeme jim, ale pouze sami sobě. Když jsem šel „po povrchu“ této věty, mohl jsem říct, že ji chápu, ale vnitřně jsem se s ní odmítal ztotožnit. Jak bych mohl „poskytnou“ odpuštění někomu, kdo mi ublížil? Ale v poslední době tomuto přístupu začínám čím dál tím více rozumět. Tím, že se budu vnitřně „užírat“ kvůli tomu, jak mi bylo ublíženo, nic nevyřeším. Daleko lepší mi přijde ten přístup, že nejvíc „potrestám“ viníka mého (ať už domnělého nebo skutečného) příkoří tím, že zapomenu na to, co mi provedl. A jaký je váš názor? Povězte mi, umíte a chcete zapomínat? Pište, pište, zajímáte mě! Nezapomeňte!