O zatoulané princezně

V jednom malém království za osmero horami osmero řekami žili královští manželé, kterým se narodila krásná, roztomilá a usměvavá princezna. Jak už to bývá, čas byl i v tomto království neposedným běžcem s dlouhým krokem a tak zakrátko (matematicky přesně řečeno právě po osmnácti letech) princezna dosáhla dospělosti před moudrým a spravedlivým zákonem onoho království. A protože to bylo království, které bylo nejen ekonomicky vyspělé, ale také co se týká zvyků a tradic značně moderní a emancipované, bylo v něm zvykem vyslat královského potomka (bez ohledu na to, zda se jednalo o syna či dceru) do světa na zkušenou. A tak maminka královna napekla princezně pekáč buchet, zatímco ji královský otec vybavil nezbytnými radami do života - ale my všichni víme, jak obvykle obdobné dobře míněné rady předávané v té věčné mezigenerační štafetě končívají – ostatně se na tuto situaci hodí jedno krásné české přísloví přirovnávající výsledek této činnosti svm výsledkem k vrhání luštěniny na povrch části nemovitého majetku. Se slzami v očích oba monarchové ponechali milou princeznu svému osudu. Avšak maminčiny buchty a otcovy dobře míněné rady nebyly jedinou výbavou naší princezny. Kromě těchto, jistě důležitých atributů, byla princezna obdařena ještě poměrně slušnou lingvistickou znalostí. Protože však její silnou stránkou nebyla prostorová orientace, skrývala princeznina mošna také mapu, buzolu a mobilní telefon vybavený satelitní navigací GPS. Od chvíle, kdy princezna překročila dnes již vlastně pouze hypotetickou státní hranici (království bylo totiž, jak už jsme se dozvěděli moderní a tak bylo plně integrováno do euroatlantických struktur včetně populárního schengenského prostoru) se tu lépe, tu hůře protloukala světem a často jí pomohli hodní a milí lidé, které na své pouti potkala. I když na svých cestách vystupovala jako prostá a obyčejná mladá žena, měla hluboko v srdci skrytý jeden veliký dar, který způsoboval, že všichni lidé, s nimiž se aspoň na krátkou chvíli setkala, se v její přítomnosti cítili šťastni, povzneseni nad každodenní starosti.
Jejich život náhle získal smysl a řád. A tak bylo vzájemné setkávání prospěšné oběma zúčastněným stranám. Princezně se pobyt mezi lidmi zalíbil natolik, že se rozhodla, že se do svého rodného království už nevrátí a zůstane v tomto možná trochu rozporuplném světě. Je pravděpodobné, že zavítala (nebo možná jednou zavítá) také k vám. Až vás navštíví, určitě to poznáte. Jednak tím, že dá vašemu životu nový smysl a řád (i když se zpočátku může zdát, že ho spíš vyšine z původních kolejí a rozvrátí). Jestli nedáte na tyto pocity, poznáte ji i tak – podle hesla, které má ve svém erbu její starobylý rod už odnepaměti. To heslo má jen 3 slova: OMNIA VINCIT AMOR.