Dálnice

Právě jsem měl možnost cestovat po naší nejstarší dálnici do Prahy. I když možná slovo "cestovat" zní pro tuto činnost značně eufemisticky. Dálnice totiž byla v obou směrech zaplněna nákladními vozy všech typů, značek, barev a velikostí. Aby přeci jen náhodou nezbylo kousek místa, přispěchali řidiči osobních vozů vyplnit případné mezery. Takže pohyb, který na zmíněné rychlostní komunikaci nastal (nevím, kdo pro dálnici vymyslel tento termín, myslím, že by přesnější bylo hovořit o komunikaci pomalostní) rozhodně nebyl nejrychlejším a nejplynulejším. Některé ze stran, které se tak vehementně před nedávnou dobou ucházely o naše hlasy, hovořily o tom, že by bylo vhodné přesunout část dopravní zátěže ze silnic na jiné dopravní cesty - ať už železnici či vodní zdroje. Souhlasím s tímto názorem a takové strany, které podobný postup navrhovaly, měly mé sympatie. Maně jsem si na ně vzpomněl právě v tomto okamžiku. A ihned poté se mi vybavila již poměrně dávná vzpomínka (pochází ještě z konce minulého století) na přednášku páně profesora Koháka o postoji k ekologickým problémům v zahraničí. Pan profesor hovořil o tom, že při jeho pobytu v USA se zúčastnil ekologické konference, na které jej kromě programu zaujala jistý drobný, ale nikoliv nepodstatný detail - na tuto konferenci se naprostá většina jejích účastníků dopravila "po vlastní ose", tj. vlastním automobilem. Pikantní na tom bylo, že naprostá většina z této většiny přijela sama svým vlastním prostředkem a tak, když konference končila, naskytl se nestrannému pozorovateli zajímavý pohled - většina bijců za moderní ekologický přístup k životu naskákala, nasedla či jiným způsobem obsadila svá nemnoho ekologická přibližovadla a vydala se na cestu k domovu, spalujíc při tom množství fosilních paliv. Tak nevím, nejsme na tom s přistupem k ekologii podobně?